Jak zaměstnanec MARCO BBN stál u zrodu internetu

Duben 08, 2019
Kdo pamatuje svět bez počítačů, se rád často mladších ptá, zda si dovedou představit život bez internetu. Jsme si jistí, že bychom fungovali. Ať už lépe nebo hůře, rozhodně nám příchod webových stránek a prohlížečů řadu věcí usnadnil. Za což můžeme být jenom rádi. 12. března 2019 tomu bylo přesně 30 let, co internet vznikl a marketingová agentura MARCO se musí hrdě pochlubit, že u jeho zrodu stál i její současný zaměstnanec, digitální specialista, Ondřej Vrtěl.

Ondra měl k počítačům blízký vztah již od dětství, kdy v zájmovém kroužku věnujícímu se elektronice koukal starším klukům přes rameno, jak hrají hry a programují na 8bitových počítačích ZX spectrum, SHARP MZ 800 apod. Za přijetí na střední školu si od rodičů vyprosil vlastní ZX spectrum. Poté však, co jej omrzelo nekonečné nahrávání her z kazetového pásku, začal zvažovat, jak dál by bylo možné jej ještě využít. A tak s tátou postavili první plotr ze stavebnice Merkur Alfi a později vylepšenou verzi již z hliníku a ložisek. Svoji první práci v oboru získal už jako kluk, kdy pro svoji sousedku psal program na výpočet mezd. „To proto, aby věděla, kolik má v bance vyzvednout jakých bankovek. Tenkrát se ještě výplata dávala hotově do sáčků,“ usmívá se Ondra.

Jeden z nejschopnějších studentů na vysoké škole
Na stavební průmyslovce v Uničově již psal program na výpočet tepelných ztrát budov. „Mohl jsem se díky tomu občas ulít z dlouhých nudných hodin a strávit je u počítače,“ vzpomíná. Na vysoké škole, na Fakultě stavební Vysokého učení technického v Brně si díky svým předchozím zkušenostem s programováním získal důvěru vyučujících a jako jeden z mála studentů měl privilegovaný přístup k internetu. „Dostal jsem svou první e-mailovou adresu invrt@fce.vutbr.cz, která vycházela ze slov – informatika a Vrtěl, jejíž automatickou součástí byl prostor pro zobrazování souborů hypertextu v jazyku html (HyperText Markup Language). A to je to, čemu se dnes říká internet, tedy text obohacený o odkazy na jiné texty,“ vysvětluje Ondra.

Fakulta tehdy získala darem dva počítačové servery HP s desítkami alfanumerických terminálů a jelikož tomu v té době téměř nikdo ze studentů nerozuměl, dostal Ondra stoh anglických manuálů, aby se to sám naučil. „A tak jsem se učil. Bez pořádné znalosti angličtiny a metodou pokus/omyl,“ říká. „Spolužák Martin Vít mi poradil, že se v systému nachází textový soubor s anglicko-českými slovíčky. Pomocí jednoduchého příkazu “grep” šlo vyhledávat slovíčka. Pro mne to byl neocenitelný pomocník při louskání anglických manuálů. Byl jsem tak nadšený, že jsem chtěl tuto funkci nějak zpřístupnit i svým spolužákům, kteří na server neměli přístup,“ popisuje.

Ondrův internetový slovník slaví úspěch
Psal se rok 1994, kdy začínala éra www, a tak Ondru napadlo, že tuto šikovnou pomůcku kamarádům zveřejní právě pomocí osobní stránky. „Aby vše fungovalo, jak má, potřeboval jsem ještě svolení vedoucího ústavu používat na svých stránkách CGI skripty. Ten nebyl proti, skripty na mém serveru povolil, a tak první anglicko-český slovník na české www síti byl na světě. Spolužáci pak mohli na PC i v počítačových učebnách i bez privilegovaného přístupu prohlížet nově vznikající www stránky a vesele překládat a překládat,“ komentuje velký úspěch Ondra.

Po nějaké době Ondrovi vedoucí ústavu na fakultě sdělil, že musel slovník odstavit. Díky enormnímu zájmu o překlady byl totiž nepříliš výkonný server občas zcela vyřazen z provozu. Aby mohl slovník opět spustit, musel mu spolužák Martin provést úpravu zdrojového slovníku, indexování a naprogramovat výkonnější algoritmus na hledání slovíček. „Ale to už je historie slovníku, nikoli internetu,“ směje se Ondra a snaží se vrátit zpět k tématu.

E-mail od Iva Lukačoviče i zprávy z Toronta
„20. ledna 1996 mi v e-mailové schránce přistála zpráva od jednoho studenta z ČVUT, že má na webu jakýsi seznam českých www stránek a také speciální stránku se seznamem TOP nejlepších stránek u nás, kde byl můj slovník právě na prvním místě. Pokud prý chci, můžu si na stránky umístit logo Seznam TOP. Ten student byl o dva měsíce mladší než já a jmenoval se Ivo Lukačovič,“ tedy zakladatel společnosti Seznam.cz. Zpráva tehdy Ondru velmi potěšila a jak sám říká, měla tenkrát velký význam.

„Vzpomínám si na ještě jeden pochvalný email přímo od uživatele slovníku ze zámoří. Byl to Čech žijící v Torontu a moc si pochvaloval, že si může procvičovat češtinu, aby ji nezapomněl. V emailu mě upozorňoval na nepřesnosti v překladech, zvláště prý u slovíčka “holky”, že prý překlady mají mírně hanlivý nádech. Opatrně jsem mu vysvětlil, že jsou slovíčka převzatá z jiných zdrojů a na jejich vyznění nemám žádný vliv,“ směje se Ondra. Slovník měl řadu dalších nepředvídatelných úspěchů, dokonce byl uveden i v několika knihách jako zdroj.

V agentuře jsme velmi rádi, že tu Ondru mezi sebou máme a kdykoli potřebujeme pomoci s čímkoli ze světa počítačů, Ondra neváhá a poradí si i s tím nejzapeklitějším úkolem raz dva.

Internet před třemi dekádami podle Ondry
A jak popisuje fungování internetu před třiceti lety? „Dnes si každý pod tímto pojmem představí www stránky. Internet však zahrnuje spoustu jiných technologií, se kterými se běžný laik nesetká. Dříve měl internet z dnešního pohledu velmi primitivní podobu. Zahrnoval spoustu čistě textových služeb jako gopher, ftp, telnet, emaily, lynx – textový předchůdce dnešního www apod. Ty sloužily ke sdílení různých dat a informací mezi univerzitami, tedy čistě kolegiálně sdílené informace. A bez reklam a obchodních sdělení, bez spamu… To byla paráda,“ usmívá se při této vzpomínce nadšeně Ondra.

Krom úžasné možnosti poslat někomu e-mailovou zprávu se bylo možné připojit na BBS (Bulletin Board System), který byl předchůdcem dnešních diskuzních fór. Byly to v podstatě emaily, které se připnuly na nástěnku a byly k přečtení pro kohokoliv, kdo se do systému přihlásil. Jak to vypadalo se můžete podívat zde.

Vznik a historie www
K prvnímu zveřejnění návrhu systému na správu informací došlo 12. března 1989. Později se z něj vyvinul hypertextový projekt World Wide Web (www). Systém pro výměnu informací byl navržen mezi vědci v institutu CERN, přišel s ním poprvé třiatřicetiletý Tim Berners-Lee. Ten navrhl koncept systému, který díky možnosti distribuovaného umístění jednotlivých částí informací a jejich vzájemného provazování odkazy připomínal živoucí pavučinu.

Samotné slovo web v překladu znamená pavučina. Ke službě, která se dá reálně používat a k funkčním a dostupným browserům však byla ještě cesta dlouhá. Teprve koncem roku 1990 byl zprovozněn první webový server na světě, který měl adresu info.cern.ch. V listopadu 1992 již na světě existovalo celkem 26 serverů. CERN k tomuto významnému třicetiletému výročí spustil emulátor prvního prohlížeče. Ovládá se jako tehdejší operační systém NeXTSTEP, za nímž stojí bývalá firma Steva Jobse.